Duše a Duch
Duše je souhrn cítění a pocitů, je to schránka pro dobro i nedobro, otisk srdce, duše je první nádech a poslední výdech, je zásobárnou vnitřní síly pro lásku k člověku, lásku fyzickou, tělesnou, je studnou pochopení a odpuštění. Duše je spojená nádoba se srdcem v dobách bolesti neboť srdce samo velkou bolest by neuneslo. Duše je v živém těle vždy přítomna, musí být……
Duše je kolébkou vlastností.
Duch je souhrn vyhodnocení cítění a pocitů, sám nehodnotí. Dobro a nedobro nesrovnává, ví, že obojího je třeba, neboť zlo samo není. Duch je připraven dát lásku světu, vesmíru, lásku všeobjímající a nebo také není připraven ji dát. Ne, že by nechtěl, buď chápe nebo ne. Duch může být „nepřítomen“, nic se neděje, jen přitom chvíli nejsme nohama na zemi. Jeho nepřítomnost se pouze zdá, on v té chvíli hledá pravdu….. Duch je kolébkou vědomostí.