Poděkování mým láskám
Poděkování mým láskám -
mým morčátkům za dotek čumáčků,
jimiž mi děkují za mrkev ze sáčku
a zelené a žluté a oranžové barvě
a tygrům, které pohladit bych chtěla
a vonící a živé, chladivě hebké trávě
a stromům, hlavně jeřábům
bych poděkovat měla,
náruči chryzantém - podzimnímu kvítí
a kapkám rosy, která se mezi lístky třpytí
a vodě, mrazu, jež společným dílem
na oknech ztropí jedinečné chvíle
a podzimu, co v říjnu barví stromům vlasy
a kvítkům sedmikrás, co "zničí" trávník asi,
však nádherně jej zdobí.
A bouřce, co se zlobí
a Arcturu, co z oblohy nám v noci mává
a každému mému dítěti, že tolik sil mi dává,
mamince mojí a mé sestře i tátovi - to, že jsem tady.
Lubošovi, že když chce, tak dobře rozumí mi
a dík, že nejsem bez chyby a že mám svoje vady
a že mohu být na Zemi a žít si tady s nimi.