Výňatek z mé třetí knížky "Tančila jsem se stromy" (dokončena 2016)
O STROMECH
Stromový horoskop keltských druidů
Před mnoha lety jsem se seznámila se stromovým horoskopem keltských druidů. Protože jsem potřebovala mít vlastní charakteristiky, napsala jsem si je. Nejprve jsem si představila strom, popsala jeho vzhled, potřeby, podmínky k životu a pak jsem si zjistila, který z mých známých je narozen v tom kterém „stromu“. Potom jsem připodobnila to vše vlastnostem a potřebám oněch lidí. Vůbec to nebylo těžké, ti lidé se svým stromům tak moc podobají....
Pokud byste snad našli v jiném keltském horoskopu trochu jiná data, vězte, že existuje mnoho „kalendářů“ a v každém jsou některé termíny stejné, jiné se liší a dokonce i stromy jsou zaměněné (oliva – olše, jedle – smrk, cedr – modřín a podobně). Myslím, že je to vinou překladu, a také i tím, že Keltové počítali nejen se stromem dne narození, ale také i s tím, že narodilo-li se dítě v první den znamení, ovlivňoval ho i strom předcházející (včerejší) a stejně tak na konci termínu i strom následující (bývá to asi tak 3 dny dozadu i dopředu).
Ukázka keltského horoskopu:
Lidé, narození 21. 12. jsou zrozeni ve znamení stromu buku.
Buk – dalajlámou mezi stromy je buk: a člověk buk je přímočarý, pravdomluvný a pracovitý. Má šarm, je diplomat a rozumný přítel. Než dospěje, je nejistý a potřebuje blízkého člověka, avšak v dospělosti je on tím, kdo podává pomocnou ruku.
Jeho kůra vypadá jako kůže: a proto i nejvíce vlastností lidských má tento strom. Těžko však budeme hledat nějakou nedobrou. Je tak citlivý, že chápe okolní emoce, potřeby i vztahy. Jak je lidský, tak má i touhu pomáhat a chránit vše okolo.
Listí jeho jest hladké a jemné, žádné záhyby nemá: tak i jasné odpovědi chce člověk buk na své otázky. Musí mít jasno ve své duši, srdci i hlavě. Nemůže žít v nejistotě a lži, a kdyby snad byl donucen, zahyne vbrzku.
Listí se na podzim barví sluncem, zlatem, medem: a podobně tito lidé působí a jednají.
Vedle habru je buk dalším osvíceným, on však přitom zůstává člověkem.
O MUŽÍCH A ŽENÁCH
Až muž přestane hledat jinde to, co má na dlani, nebude muset skrývat své slabosti.
Až si žena uvědomí, co znamená pro tento svět, nebude mít slabosti.
Až muž řekne ženě: „skutečně miluji jen Tebe“, bude mít ženinu důvěru.
Až žena znovu získá důvěru ve svého muže, stane se skutečně milující.
Až se muž přestane považovat za nadřazeného ženě, stane se konečně milujícím.
Až žena získá důvěru v sebe, bude šťastná. Kéž to všechno muž i žena udělají.
O ŽENÁCH A MUŽÍCH
Muž, protože má silnější zásady a je více nohama na zemi, chápe výborně cenu jak peněz, tak i přátelství a lásky. Jeho myšlení není zatíženo srdečním objetím. Proto i jeho duchovní růst je jiný, nikoho s sebou nevláčí, jde a učí se. Muž prostě jde zachraňovat svět.
Žena tam spěje také, ale cestou ještě musí porodit, nakrmit, obléci, podat ruku…. Není divu, že muž vyleze na tu vysokou pyramidu jako první.
Rukama se může dobře přichytit a vytáhnout na další a další schod.
Je vítěz.
Žena má plné ruce, takže její práce je ztížena. Srdeční objetí je to, co ženu svazuje. Postupuje obezřetněji, pomaleji, protože nese dítě, pecen chleba, teplou deku, obvaz…
Je plná obav, zda jde správným směrem, zda na ni tam nahoře muž čeká, zda vše donese v pořádku. Když konečně stane nahoře, ví, že tato cesta je ta správná, šla dlouho a měla přitom čas na přemýšlení.
Ví, že to, co našla, je to správné, protože to hledala dlouho a tvrdě pracovala.
Je Vítěz.