Výňatek z mé druhé knížky "CESTÁŘ" (dokončena v roce 2012)
"....BOŽE, POMOZ VŠEM HADROVÝM PANENKÁM, VEZMI JIM JEJICH VĚDOMÍ, ať je to tolik nebolí. VEZMI JIM JEJICH SCHOPNOST CITU, ať je to tolik nebolí. VEZMI JIM JEJICH LÁSKU, ať je to tolik nebolí. A PROSÍM TĚ, NEDÁVEJ JE BEZOHLEDNÝM HOLČIČKÁM, ať je to tolik nebolí.
Děkuji Ti předem, Bože, za všechny vyčerpané hadrové panenky."
Kdybych si to byl již tehdy uvědomil! Ano, je tu fůra trápení, ale také odhodlanost a uvědomění si chyb. Modlitba na konci mluvila za vše. Nikdy jsem nic podobného nečetl. Nevěděl jsem tehdy, zda je na tom hůře nebo lépe než já. Přesně jsem věděl, jak obrovská je její bolest, protože mne to bolelo také.
Cestář se usmíval a já věděl, že ví, na co myslím. Že jsem si vzpomněl na všechny lidi, se kterými jsem se potkal, na všechny, kteří se mi nelíbili, protože byli nečestní a prolhaní, nepříjemní a necitelní. A já se s nimi setkal.
„To je konec, budu si schopen ještě sám sebe vážit?“
„Nikoli konec, nýbrž nový začátek. Je špatně, litujeme-li toho, co se stalo. I malá změna, například v našem chování, vede ve svém důsledku k obrovskému ovlivnění všeho okolo nás. Nechme lávu, aby zakryla vše staré a opotřebované a na tomto základě vyroste nový strom, nová tráva…. Je to boření starého a vznik nového.“
„Já jen pořád nevím, jestli jsem dost dobrý, jestli jsem svůj kredit neztratil a nevyplácal hloupě a nezahodil těch několik let.“
„Ty jsi člověk, který nehledá v okolí, ale čerpá ze svého vlastního zdroje. Nejen, že jsi dobrý, jsi také rozvážný a přemýšlivý, máš dobré srdce. Rád bys kolem sebe viděl harmonii ve všem, ale ten soulad je narušován. Ne ničím zvenčí, narušují ho tvé myšlenky. Jak si to budeš myslet, tak to bude. Snažíš se být spravedlivý, ale zapomínáš na spravedlnost k sobě. Tvá laskavost k ostatním se lehce mění v lásku a proto je potom tvé zklamání tak velké a drsně tě zraňuje. Tvá láska se pak stejně tak rychle mění ve zlobu. Nyní už víš, že není láska bez chybování. Buď za to vděčný, protože tak je to lidské.
Tvá žena Tě miluje. Chyť svou ženu za ruku a drž ji pevně. Ta ruka byla ochotná ti pomoci v nejhorších chvílích tvého života. To snad stojí za to, držet ji. Láska je jediná opravdová. Je jediná, která spoutává i osvobozuje. Je všeobjímající i nedůtklivá. Je božím darem. Tak jako ty pro ni. Nepochybuj o tom.“
Často vysvětluji manželce, že se má zastavit a popřemýšlet, sám se to však také musím učit. Moje žena je beran, hlavou proti zdi je její styl. Přiznávám, že nejsem žádný hrdina, než bych se pral, raději se domluvím, i ustoupím. Ustoupím i v případě, že se mi nedaří někoho o něčem přesvědčit. Říkám, že ho nebudu k ničemu nutit, každý je tu sám za sebe a sám za sebe, své vztahy, vědomí a zdraví si zodpovídá. Co sami uděláme pro své zdraví, pro svou mysl a získání moudrosti, to budeme mít.
„A také všechno, co jsme získali zkušeností, ponaučením, pozorováním. Tohle také dobře umíš. Poučí-li se člověk ze svých chyb, svého jednání proti přírodním zákonům, stane se vyvinutější bytostí. Chybí-li mu pochopení pro druhé, ale hlavně pro sebe, bude znovu a znovu vystavován zkouškám, Vše, co se nám přihodí, je zkouškou trpělivosti a prověrkou síly a odolnosti. Vše záleží na našem jednání – pokud bylo nebo nebylo v souladu s přírodními zákony. Pokud ne, budou se nehezké situace opakovat. Je to ale k dobru člověka, situace dále přicházejí jako zkoušky naší trpělivosti, víry, lásky. Často se budeme ptát, zda má život smysl. Úspěch závisí na našem chování vůči lidem, přírodě, vodě, vzduchu. Mějme na paměti zákon počinu a následku a nešetřme pomocí a pochopením, kde je třeba..“